Z praxe
Zemřeli mi rodiče, sleduji jak ostatní žijí, cítím se nemilovaný. Je mi to líto.
Stojím opodál, cítím se osamělý, nemilovaný a odstrčený. Myslím, že jsem jiný než ostatní, že se liším.
nevím proč mě společnost nepřijala. Neumím si to vysvětlit.Je mi to líto. Cítím se nepochopený, osamělý. Nikdo mě nechce, nestojí o mně, nemá mě rád, jakobych nebyl.
Nejsem na ně naštvaný,jen cítím u srdce ublížení, nepochopení, osamocení. Rád bych přišel doprostřed společnosti,
aby mě někdo poslouchal. Nezvou mě. Nevím co bych říkal. Stojím opodál. Sleduji jak lidé žijí a neodvážím se vstoupit do společnosti. Bojím se , že mě nechtějí a že o mně nestojí, že budu nevítaný, že mě nepochopí a že mi ublíží.
Proto ze strachu stojím opodál, nedovolím si jít mezi ně a zeptat se, jestli s nimi mohu žít. Je mi to líto, ale nedokážu tyto hranice překročit a do společnosti se začlenit.
Muži válčí, zabíjí, to mě od společnosti odrazuje. Zabili mi rodiče, musím se sám živit. Nevím proč mám zabíjet, nechci ublížit. I když s nimi nežiji, cítím, že je mám rád. Nechápu proč bojují, nepříteli ubližují, vadí mi to, protiví se mi to.
Vadí mi když týrají zvíře, nechápu, že to lidi můžou dělat, vždyť zvíře má cit. Trápí ho. Necítí v něm lidskou bytost, nemají cit.... To mi nedovoluje včlenit se k té společnosti. Nechápu jak to mohou dělat.
Toto mě drží od té společnosti dál. Co by řekli, kdybych přišel ? Jak by se dívali ? Uráželi by mě ? Dělali by si legraci ?
Je pro mně míň bolestivé, když žiji sám v přírodě a neubližuju. Stýská se mi po nich. Chybí mi někdo, kdo mě chápe.
Kdo chápe proč nechci ubližovat. Cítím tlak v žaludku, tíhu na prsou a těžce se mi dýchá. Nerozumím té společnosti.
Radši bych žil v lese sám. Mám se učit bojovat, chránit ostatní proti nepřátelům. Jejich způsoby se mi nelíbí. Dotýkají se mě. Odcházím od nich. Nepovídám si, nemám co. Chlubí se jak byli stateční. Nebojuju. Mám jiné pocity. Smějí se mi.
Nechápou to, nerozumí tomu. Já zas nechápu jejich válčení. Proč ?
Nežil jsem s nimi, jsem jiný. Jinak vnímám lidi. Nechápu proč toto druzí dělají. Přestává mi být líto, že v této společnosti
nejsem. Raději žiji sám a neubližuji. To mi vyhovuje. Žiji sám. Přijíždí bojovník.... dostávám do hlavy...,padám na zem, omdlívám. Ležím na zemi. Nemůžu se pohnout. Ležím tam smířený. Odděluji se od těla......